Livingstone Café & Bakery, jsem potkala náhodou cestou z masáže. Patrová prosklená budova. Nejednomu milovníkovi architektury zaplesá srdce. První návštěva byla plná nedůvěry s tím, že si při nejhorším dám limonádu a prostě se "jen" pokochám čerstvým pečivem provoněným prostorem. Sedám si k masivnímu stolu a v očekávání usměvavé obsluhy zkoumám okolí. Je tam - La Marzocco (něco jako Ferrari mezi kávovary) a několik mlýnků a taky sáčků s kávou, na nichž chybí jedno z log kávových gigantů. Přirozeně mi naskočí takovej ten pohlouplej úsměv, kterej do messengeru házíme všechny, když nám dotyčnej napíše "Dobré ráno, Princezno ... ". Markova škola se projevuje v podstatě ihned - prosím si espresso a hned za ním - držte si klobouky, protože není čas ztrácet čas, na latté, ani flat white mě neužije, přeskakuju jindy oblíbenou "zlatou střední střední cestu" v podobě americana a rovnou objednávám V60. A je výborná. Voní domovem, oříškově krémové tělo se doušek za douškem mísí s citrusy (tipuji limetky s pomerančem) a hořkou čokoládou a já si připadám, jak kdybych dostala první pusu. Nadšeně píšu
Peti, protože vím, že jestli tohle někdy někdo, bez ohledu na časový pásmo pochopí, bude to právě ona.
No a jelikož postrádám jeden ze základních blogerských návyků a všechno vypiju/sním dřív, než to kdoliv stihne zaznamenat ...
Foto:
instagram.com/livingstonebakery.